olinka
51,6 tis.
BOH JE LÁSKA. BOH JE LÁSKAViac
BOH JE LÁSKA.
BOH JE LÁSKA
Johanka2
www.lumendelumine.cz/index.php
Milá církvi, přestaň s gayfrendly a staň se svrchovanou!
Profesor Roberto de Mattei, prezident Fundace Lepanto a ředitel Radici cristane byl jedním z inspirátorů akce Acies ordinata na náměstí Sv. Silvestra 19. února, jakožto mlčenlivého protestu proti vatikánskému sumitu o sexuálním zneužívání. Rozmlouvá s ním Ignazio Mangrano z deníku Verità.
Pane …Viac
www.lumendelumine.cz/index.php

Milá církvi, přestaň s gayfrendly a staň se svrchovanou!

Profesor Roberto de Mattei, prezident Fundace Lepanto a ředitel Radici cristane byl jedním z inspirátorů akce Acies ordinata na náměstí Sv. Silvestra 19. února, jakožto mlčenlivého protestu proti vatikánskému sumitu o sexuálním zneužívání. Rozmlouvá s ním Ignazio Mangrano z deníku Verità.

Pane profesore, vatikánský sumit byl snad omyl?
Myslím, že ano. Prokázaly to největší tiskové agentury, když mluví o chabém poselství a zdůrazňování pouhé satisfakce obětí. Já se domnívám, že nezdar ale spočívá v něčem jiném.
Co to podle Vás je?
Soustředili se na příznaky, a nikoliv na příčiny zla.
Můžete to vyložit?

Zcela opomenut totiž zůstal ústřední bod, který zdůraznil dokument mons. Vigana: totiž šíření homosexuality v církvi jakožto organizovaného fenoménu.
Domníváte se, že v církvi existuje lobby gay?
Ano, jeví se to jako evidentní.
Evidentní?
Největší část zneužití se týkala mužských dospívajících, a nikoliv dětí. Tedy jestliže sumit se o homosexualitě ani nezmínil, jediné vysvětlení je, že byl vystaven velkému tlaku, aby se tohoto argumentu vystříhal.
Byl to nátlak vnější, nebo vnitřní?
Jak vnější, tak vnitřní. Média chtějí církvi znemožnit zdůrazňování její nauky o homosexualitě.
Proč?
Protože pedofilie je zločin, který uznávají všechny současné laické státy. Ale tytéž státy, které odsuzují pedofilii, podporují homosexualitu.
Podporují?
Ano. Proto chtějí prohlásit za trestný čin homofóbii, tedy kritiku homosexuality.
Církev tedy ustoupila propagandě LGBT?
Církev by měla zaujmout prorockou pozici jako výzvu světu, odsoudit nejen to, co odsuzuje svět, tj. sexuální zneužívání, ale také to, co svět neodsuzuje, a to je homosexualita.
A vnitřní nátlak?
Mezi klérem je dnes atmosféra omerty a praktikování „gay-friendly“, jak se tomu říká. Zdá se, že slovo homosexualita nesmí být ani vysloveno.
Doslova?
Monsignore Charles Scicluna prohlásil, že odsuzovat homosexualitu není legitimní, protože toto slovo označuje genetickou kategorii, a pod jednou „kategorií“ není možno osoby generalizovat.
A to je naopak možné?
Copak pedofilie není také jedna z kategorií? Pedofilie sama o sobě je hřích, a homosexualita již nikoliv?
Pater Frederico Lombardi hovořil na závěr sumitu o konkrétních měřítkách. Neměl pravdu?
Údajná konkrétní měřítka se odvolávají na indikace OMS. To je organizace, která podporuje antikoncepci, potraty a sexuální výchovu... Byl jsem konsternován, jak se sumit může snižovat na agendu mezinárodní organizace, která je odjakživa v rozporu s naukou učitelského úřadu.
Co by měl tedy papež udělat?
Přece není nic konkrétnějšího, než odvolat se na morální zákony církve. To není nějaké abstraktní pravidlo, ale přirozený zákon, který je vtisknut v srdci a svědomí každého člověka. A co chybělo vatikánské špičce především: nadpřirozený pohled na dnešní problémy; došlo zde k úplnému vyklizení prostoru, jakým jsou pojmy: milost, hřích, mravní zákon, přirozený zákon.
A naopak...
A naopak ona slova zcela scházejí v závěrečném dokumentu. To je důvod, proč sumit zcela selhal. Symptomem toho je exploze případu Pell.
Co soudíte o případu George Pella?
Myslím, že pokud jsou zde obvinění, která se týkají církevních osob, církev jako taková má své kanonické právo, své soudy a je schopna řešit sama takové případy, nemůže se omezit na to, že řekne: „Počkejme na výsledek vyšetřování“, která provádějí laické tribunály.
Není třeba se obrátit na „sekulární“ instance?
Takový projev důvěry k laickým tribunálům mě značně znepokojuje.
Proč?
Ve Vatikánu zůstali lidé případem Pell zdrceni, protože o něm vědí, že je to nevinný člověk. A jsou zcela v rozpacích nad tím, proč ho papež jmenoval prefektem ekonomického sekretariátu. Když však se někdo rozhodne obrátit se na laické tribunály, je třeba nést také důsledky.
Měla by církev tedy sama vyšetřovat své kněze zneuživatele?
Církev, která má své trestní právo a své tribunály, měla by mít tu odvahu a vzdorovat světským tribunálům v přesvědčení, že svět tu není k tomu, aby soudil církev, ale církev má soudit svět. Měla by osvědčit svou suverenitu.
Tedy i církev má být suverénní?
Ano. Pokládám to za velmi závažné, že církev rezignuje na svou suverenitu. Církev je svrchovanou společností tak jako stát, má také svůj cíl, a na rozdíl od státu tento cíl je nadpřirozený.
Tedy?
Jestliže je církev společností svrchovanou, má všechny prostředky, aby dosáhla vlastních spravedlivých cílů. Není to organismus ryze etický, který se zbavuje své jurisdikční dimenze a přenechává státu, aby rozhodoval o všem. Zříkat se své suverenity je velmi nebezpečná úchylka.
Nebezpečná úchylka?
Světské tribunály mohou pak postihnout i papeže Františka...
Co má s tím papež...?
Vysvětlím vám to. Když se církev zřekne své suverenity, stane se určitou „morální agenturou“. A tak riskuje, že celá církev, počínaje od špiček, je odpovědná za všechny činy svých podřízených. Což se neděje, jestliže je pokládána za společnost svrchovanou.
To znamená, že se chová jako stát?
Přesně tak. Jestliže se Ital dopustí zločinu, neodpovídá za to předseda vlády. Z tohoto kroku se pak dospěje k pronásledování církve.
Pronásledování?
Obávám se, že ano. Tím, že se zříká své suverenity, církev ztrácí svobodu a je nucena podřizovat se státu, a být i pronásledována. Dnes se nacházíme v režimu podřízenosti. Jestliže kdysi byl stát světským ramenem církve, nyní se církev stala světským ramenem mocných, politiků a médií.
V jakém smyslu?
V tom smyslu, že poslouchá všechny pokyny národních a mezinárodních organizací, které hájí náhledy antietické a protikřesťanské.
A pronásledování?
Jestliže se církev rozhodne podřídit se tomuto mechanismu, nemůže se dostat do rozporu s politickou mocí. Toho se církev neodváží. A pokud je k tomu nucena, setká se s velkými obtížemi, protože se zřekla první obranné linie, tj. projevování své svobody a právní nezávislosti.
Vraťme se k případu Pell. Někdo prohlásil, že obvinění ze sexuálního zneužívání se objevilo poté, co prefekt ekonomického sekretariátu objevil milion euro uložený na soukromých účtech...
Je možné, že tyto dvě věci jsou spojeny. Na druhé straně se říká, že prameny obvinění, které ho přivedlo za mříže, není z Austrálie, ale z Vatikánu...
Když jste říkal, že církev postrádá své odvolání na nadpřirozeno, co jste tím myslel?
Církev se zřekla svého poslání, které má za cíl spásu duší, a přetvořila se na společnost pro materiální blahobyt osob. Znaturalizovala se.
Znaturalizovala?
Zřekla se poslání, které jí uložil její zakladatel Ježíš Kristus. Tak se stala organismem revolučním.
Čili?
Když se vytrácí vertikální vztah k Bohu, církev se stává společností politickou. To je hlavní charakteristika tohoto pontifikátu. Je to pontifikát politický, i když náboženský.
Františkův pontifikát je politický?
Ano. Jeho leitmotivem je imigrace. Když 14. února přijal delegaci domorodců k Fondu zemědělského rozvoje, papež věštil »kulturní promísení« s tzv. národy civilizovanými. To znamená vytržení z křesťanských kořenů, na kterých tak trval Jan Pavel II. a Benedikt XVI.
A co je to za promísení?
Podle Františka nejde jen o promísení kulturní, ale také etnické. Jeho projektem je nahrazení etnika evropské populace, která je v demografickém úpadku, novou vlnou afrických přistěhovalců.
A proč to?
František má ideologickou vizi, která vychází z jeho kulturní formace.
A ta je jaká?
Je to formace člověka, který do sebe absorboval progresistickou teologii prostřednictvím teologie osvobození. Je to utopie o „novém světě“. Jenomže on s tím přichází 30 – 40 let po jejím krachu.
Jak byste tedy definoval papeže Františka?
Základem jeho osobnosti je záměrná dvojakost. A to je jaké příčina jeho problémů. A nyní dovolte, abych položil otázku také já.
Prosím.
Benedikt XVI., který byl ve své vlasti velmi odmítán, třikrát navštívil Německo. Jan Pavel II. vykonal devět návštěv Polska. Jak je možné, že papež, který jezdí všude možně, i do Arabských Emirátů, ještě ani jednou nenavštívil svou Argentinu?
Ale! Proč?
Tato otázka je současně odpovědí...
Corrispondenza Romana
Johanka2
List rehoľného kňaza denníku „The New York Times”
02.07.2018 0 Kronika
Americký denník zverejnil list uruguajského misionára v Angole, ktorý u čitateľov vyvolal mimoriadne pozitívnu odozvu.
Drahý brat novinár, drahá sestra novinárka!
Som jednoduchý katolícky kňaz. Som hrdý na svoje povolanie a som v ňom šťastný: už viac ako dvadsať rokov žijem v Angole ako misionár.
Konštatujem, že v …Viac
List rehoľného kňaza denníku „The New York Times”
02.07.2018 0 Kronika

Americký denník zverejnil list uruguajského misionára v Angole, ktorý u čitateľov vyvolal mimoriadne pozitívnu odozvu.
Drahý brat novinár, drahá sestra novinárka!
Som jednoduchý katolícky kňaz. Som hrdý na svoje povolanie a som v ňom šťastný: už viac ako dvadsať rokov žijem v Angole ako misionár.
Konštatujem, že v mnohých médiách, najmä vo vašom denníku, vidno nárast počtu článkov, ktoré sa zaoberajú pedofilnými kňazmi. Tieto sa publikujú s ľahkou a istou perspektívou, že budú mať emotívny dosah, keď sa v živote týchto kňazov budú hľadať a skúmať minulé omyly.
Samozrejme, že sa v tom ktorom meste v Spojených štátoch v 70. rokoch vyskytli pedofilní kňazi, v 80. rokoch v austrálskych farnostiach a existujú prípady aj v dnešnej dobe… Nepochybne, všetky sú odsúdeniahodné.
Niektoré novinárske správy o týchto prípadoch sú vyvážené a objektívne, iné prehnané, podporujúce predsudky a vyvolávajúce nenávisť. Ja sám cítim veľkú bolesť z nesmierneho zla, ktoré spôsobujú niektorí z tých, ktorí by mali byť živými znameniami Božej lásky. Spôsobili ranu v živote mnohých nevinných bytostí. Neexistujú slová, ktorými by sa mohli ospravedlniť podobné činy. Ani nemožno pochybovať o podpore, ktorú Cirkev poskytuje slabým a predovšetkým trpiacim. Preto jej absolútnou prioritou sú a budú také opatrenia, vďaka ktorým možno predchádzať a chrániť dôstojnosť detí.
Vo mne však vyvoláva silný dojem skutočnosť, že je tak málo správ o tisíckach kňazov, ktorí obetujú svoje životy tým, že sa vo všetkých častiach sveta obetavo venujú miliónom detí a adolescentov, bohatým alebo chudobným, uprednostňovaným alebo znevýhodneným.
Myslím si teda, že denník The New York Times nemá záujem dozvedieť sa:
že som musel previesť desiatky vyhladovaných detí cez mínové polia, ktoré vznikli počas vojny v roku 2002 medzi Cangumbe a Luena [dve mestá v Angole – pozn.prekl.], pretože to vláda nedokázala urobiť a neziskové organizácie nedostali potrebné dovolenia;
že som musel pochovať desiatky detí, ktoré zomreli počas svojho exodu, keď utekali pred vojnou;
že sme zahránili život tisíckam ľudí v Moxico [oblasť v Angole – pozn.prekl.] vďaka jedinému existujúcemu zdravotnému stredisku v oblasti, ktoré má rozlohu 90 000 km2, rozdávajúc potraviny a semená na siatie;
že sme mohli poskytnúť vzdelanie a školy viac ako 110 000 deťom počas posledných desiatich rokov.
Asi málo niekoho zaujíma skutočnosť, že sme spolu s inými kňazmi
museli pomôcť asi 15 000 ľuďom, ktorí po tom, čo sa vzdali, bývali vo vojenských táboroch, pretože im vláda a OSN potraviny nedodávali;
nie je to, samozrejme, zaujímavá správa, že 75-ročný kňaz, páter Roberto, ešte stále brázdi ulicami mesta Luandy, aby sa postaral o deti z ulice tým, že ich odvedie do centier, v ktorých prejdú detoxikáciou od benzínu, ktorý prehltnú, aby si mohli privyrobiť ako hltači ohňa;
správa o tom, že naši kňazi alfabetizujú stovky väzňov, nie je azda až tak zaujímavá a dôležitá;
podobne je zbytočné vedieť, že iní kňazi, ako napríklad páter Stéphane, otvárajú útulky pre mladých, s ktorými sa zle zaobchádzalo, ktorých bili alebo boli znásilnení;
tým menej je zaujímavé, že 80 ročný páter Maiato navštevuje jednotlivé domy chudobných a prináša útechu chorým a zúfalým;
nie je to zaujímavá správa, že cca 60 000 kňazov (zo 400 000 kňazov a rehoľníkov na celom svete) zanechalo svoju vlasť a svoje rodiny, aby mohlo slúžiť svojim blížnym v zdravotných strediskách pre malomocných, v utečeneckých táboroch a sirotincoch; že sa starajú o deti obžalovaných z čarodejníctva alebo o siroty, ktorých rodičia umreli na AIDS; že založili školy pre najchudobnejších, stredné odborné školy, zdravotné strediská pre nakazených HIV a podobne…
nehovorí sa ani o tých, ktorí obetujú vlastný život vo farnostiach a misijných strediskách, aby ľuďom mohli ponúknuť dôvody, vďaka ktorým by mohli žiť dobre a najmä milovať všetkých;
nie je to informácia do novín, že môj priateľ páter Marc-Aurèle zorganizoval transport detí z Kalulo do Dondo počas vojny v Angole a že po ňom strieľali, keď sa vracal zo svojho podujatia alebo že brat François zahynul spolu s piatimi katechétkami, keď sa ponáhľal pomôcť ľuďom v najchudobnejšej vidieckej časti krajiny;
že desiatky misionárov zomrelo v Angole na maláriu, pretože zdravotníctvo je tam na veľmi slabej úrovni;
že viacerí kňazi zahynuli pri výbuchu mín, keď šli navštíviť svojich veriacich (na cintoríne v Kalulo sú hroby prvých kňazov, ktorí prišli do regiónu: žiaden z nich nemal viac ako 40 rokov);
hovoriť o „normálnom“ kňazovi, ktorý má svoju prácu, ťažkosti a radosti, obetavo a vytrvalo sa venuje svojmu spoločenstvu… o tom sa nepíše.
Pravda je taká, že my, kňazi, nechceme vytvárať informácie, ale jednoducho prinášať evanjelium, radostnú zvesť, ktorá bez veľkého hluku začala o sebe hovoriť počas Veľkej noci. Strom, ktorý padne, narobí viac hluku ako tisíc rastúcich stromov.
Robí sa väčší hurhaj v prípade jedného kňaza, ktorý sa dopustí nejakého previnenia, ako v prípade tisícky kňazov, ktorých život je v službách chudobných a núdznych.
Týmito slovami však nechcem brániť Cirkev a jej kňazov.
Kňaz nie je hrdina, ani neurotik. Jednoducho je normálny človek, ktorý sa svojou ľudskou prirodzenosťou usiluje nasledovať Krista a slúžiť mu v jeho bratoch a sestrách.
U kňazov nájdeme mnoho krehkostí a biedy – ako u každej ľudskej bytosti. Nájdeme v nich však aj prejavy krásy a veľkosti, tiež ako u každej ľudskej bytosti. Obsedantne nástojiť (a niekedy ide o určitý druh prenasledovania) na jednej bolestne téme (a strácať z dohľadu celkovú činnosť) znamená vedome vytvárať urážlivé karikatúry katolíckeho kňazstva, ktoré ma urážajú.
Preto ťa, drahý priateľ novinár, drahá priateľka novinárka, prosím a žiadam, aby si vyhľadával/a Pravdu, Dobro a Krásu. Týmto spôsobom budeš môcť rásť v šľachetnosti svojej novinárskej profesie.
V Kristovi
páter Martin Lasarte, SDB

Podľa zahraničných zdrojov preložil Štefan Turanský SDB
apredsasatoci
5 Ty nie si Boh, ktorému by sa páčila neprávosť, zlý človek nepobudne pri tebe, 6 ani nespravodliví neobstoja pred tvojím pohľadom. 7Ty nenávidíš všetkých, čo páchajú neprávosť, ničíš všetkých, čo hovoria klamstvá. Od vraha a podvodníka sa odvracia Pán s odporom.
ps: Boh nenavidi a nici! 🙏Viac
5 Ty nie si Boh, ktorému by sa páčila neprávosť, zlý človek nepobudne pri tebe, 6 ani nespravodliví neobstoja pred tvojím pohľadom. 7Ty nenávidíš všetkých, čo páchajú neprávosť, ničíš všetkých, čo hovoria klamstvá. Od vraha a podvodníka sa odvracia Pán s odporom.

ps: Boh nenavidi a nici! 🙏
Peter(skala)
Boh nás miluje:) 😘
olinka
" BOH JE LÁSKA "
Cítiš sa v tomto svete osamelý, nepotrebný?
Myslíš si, že tvoj život nemá žiadnu cenu
a zaobišiel by sa aj bez teba?
Ak si toto myslíš –
prosím ťa skús sa na chvíľku,
stačí celkom krátku,
stíšiť a pozrieť do svojho vnútra.
Čo tam vidíš?
Vidíš svoje pády?
Slabosti, strápnenia?
Spomínaš si ako ťa urážali tvoji blížni, nechápali ťa?...
Skús sa pozrieť ešte hlbšie...
V tvojom …Viac
" BOH JE LÁSKA "

Cítiš sa v tomto svete osamelý, nepotrebný?
Myslíš si, že tvoj život nemá žiadnu cenu
a zaobišiel by sa aj bez teba?
Ak si toto myslíš –
prosím ťa skús sa na chvíľku,
stačí celkom krátku,
stíšiť a pozrieť do svojho vnútra.
Čo tam vidíš?
Vidíš svoje pády?
Slabosti, strápnenia?
Spomínaš si ako ťa urážali tvoji blížni, nechápali ťa?...

Skús sa pozrieť ešte hlbšie...
V tvojom vnútri je duša –
tvoje pocity, vnímanie, túžby –
i ty si vo svojom vnútri človek ako každý iný.
Máš dušu, srdce, ktoré je citlivé.
Ubezpečujem ťa, že tvoj život má cenu –
len pozri akú vysokú –
Ježiš, tak ako za mňa,
tak i za teba položil svoj život,
vylial svoju drahocennú krv,
zniesol ukrutné bičovanie,
tŕním korunovanie, potupenie.
Práve tento Ježiš, ktorý zomrel,
ale vstal, aby ti dokázal,
že jeho neporazí ani smrť a aby bol i naďalej s tebou -
veď on hovorí:
"Nenechám vás ako siroty, prídem k vám."
On pozná hĺbku tvojho srdca,
i tie najbolestnejšie zranenia a čaká,
kedy sa k nemu obrátiš a odovzdáš mu svoje problémy.
Ver mi – on vie, čo má s nimi urobiť.
Len mu dôveruj.
Predsa ten, ktorý za teba zomrel a tak dokázal,
že ťa miluje, ťa nenechá s problémami samého.
Prečo by to robil, prečo by zomrel,
aby ťa vykúpil a tak aby si mohol vojsť do neba čistý.
Volá ťa po mene, volá ťa,
aby si sa mu zdôveril so svojimi ťažkosťami -
on vie, čo má s nimi urobiť!
Buď vždy nablízku tým,
ktorých miluješ, buď na nich dobrý
a nájdi si čas, aby si im povedal:
Je mi ťažko. Prepáč. Prosím. Ďakujem…
a všetky tie láskavé slová, ktoré poznáš.
Dokáž svojim priateľom a blízkym,
ako veľmi ich potrebuješ...

www.youtube.com/watch