Feliz cumpleaños, Jorge Mario, ni padre, ni santo. No has sido padre, por lo menos no se sabe...y santo, no necesitas ser para que la humanidad te tenga ya en su corazón! Estoy segura que tu no te sientes santo, pues tu eres humilde y tu ego es muy pequeño, casi no se te ve! Demuestras mucha humildad y esa es la contraparte y enemigo mortal del ego...Salud, para que dures muchos años! Humildad para que aplastes tantos orgullosos que hay por ahí, Consciencia más de la que tienes para que contagies cada día más y más de tu Sabiduría! Te bendigo Jorge Mario, un beso en tu espíritu divino!

menhir 19.12.2013 12:39:44
"...Potom Pařez oslovuje Superiela Irbisi!..."

Máš recht, Menhire, asi byly ty skvrny na Slunci...
Čímžto se omlouvám Superielovi a Irbisovi za jejich záměnu, a komukoli dalšímu, pokud jsem ho tím zmátl.

Žádné upozorňování na Boží spravedlnost, jen bludné nauky o povinném Božím milosrdenství. Protestantská hereze jistoty spásy je vidět např. tady:

Spása spočívá v otevření Ježíši. On nás zachraňuje. Jsme-li hříšníci – což jsme všichni – prosíme Jej o odpuštění a jdeme k Němu s odhodláním být dobří, Pán nám odpouští. K tomu se však musíme otevřít Ježíšově lásce, která je silnější než všechno ostatní. Ježíšova láska je velkolepá, Ježíšova láska je milosrdná, Ježíšova láska odpouští. Musíš se však otevřít a otevřít znamená litovat, obvinit se z toho, co jsme neučinili dobře. Pán Ježíš se daroval a stále se nám dává, aby nás zahrnul veškerým milosrdenstvím a láskou Otcovou. My se tedy v jistém smyslu můžeme stát soudci sebe samých, odsoudit sami sebe k vyloučení ze společenství s Bohem a bratřími. Neochabujme proto v bdělosti nad svými myšlenkami a svými postoji, abychom již nyní mohli předjímat vřelost a nádheru Boží tváře, kterou budeme ve věčném životě kontemplovat ve vší plnosti. To bude krása. Kupředu tedy, mysleme na tento soud, který začíná nyní a už začal. Jděme vpřed tak, ať se naše srdce otevírá Ježíši a Jeho spáse. Kupředu beze strachu, protože Ježíšova láska je mocnější a prosíme-li o odpuštění svých hříchů, On nám odpouští. Ježíš je takový. Kupředu tedy s jistotou, že nás přivede do nebeské slávy!
www.radiovaticana.cz/clanek.php4

ad) "Křesťan žije z víry, ne ze symbolů..."

Symboly jsou pro křesťana - i jako člověka - důležité. Pominu-li to, že díky symbolům, zvaným písmenka, spolu komunikujeme, tvoří symboly (pojmy) základ abstraktního myšlení a navíc do symbolů (posvátných znamení - svátostí) Kristus vložil zprostředkování posvěcující milosti. Symbol není jen grafický znak nebo piktogram - může to být i děj, tanec, zvuk a hudba, rituál - působí nejen na náš rozum, ale (a to bývá důležitější) také na podvědomí, na naše pocity a na prožívání skutečnosti.

Symbolem často dáváme najevo své názory (křížek na krku) a přijetí určitého symbolu bude nutno se vyvarovat (Zj 13,16). Nevím tedy, co jste měl přesně na mysli...

Bratr,rozumím jakou logiku máš na mysli,logiku světského pozlátka.Pokud jsi někde na výsluní,sundej si ty růžové brýle a možná tě ta zář slunce bude do očí tak nepříjemná že zalezeš někam do stínu aby ses rozkoukal.
Pařez napsal:

..."Myslíte, že by byl osobností roku, kdyby i nevěřícím připomínal potřebnost polepšení života, opuštění hříchu, nutnost smíření s Bohem? Nemyslíte, že nevěřícím je tento papež tak sympatický proto, že se soustředí na lásku k chudým, a o potřebnosti odvrácení od hříchu a návratu k Bohu nemluví?"... a to mě sedí.
Zajímá mě jaké zářné slunce vidíš a co v něm vidíš tak zářného.Nemusím uvažovat logicky,stačí mě selský rozum abych viděl v jakém tragickém stavu(všeobecně) se tento svět nachází.A kde je,v čem je a kdo je vůbec podle tebe to zářné slunce?

Praxe světce:
Sv. Jan Eudes mluví i k našim knězím v dnešní době:
„Kdyby kněží věděli, jakou moc má kněžské povolání, více by žehnali.
Zvedne-li se zbožně jen jediná ruka k požehnání, démoni se touto silou řítí do propasti.
Když několikrát žehná, o kolik je jich méně v ovzduší!
Několikrát jsem zdůrazňoval kněžím, že musí více žehnat, aby bylo lidstvo od satana osvobozeno.
Kdyby mi dal Bůh na tomto světě už jen jediný den života, nechal bych kněze žehnat, až by jim ruce umdlely, ochrnuly, zchromly, aby byl svět zachráněn od ďábelských rot.
Proto ať žehnají, jak často mohou!
Jako nemohu vylíčit velikost Neposkvrněné, tak nemohu vylíčit velikost Božího požehnání.
Kdyby nad městem dlela kněžská požehnání, buďte ujištěni, že tam nenajde zlý duch místa.
Kněží si nejsou vědomi, jakou mají moc."
(jezismaria.ic.cz/…/EUDESPRIJMANIE.…)

Praxe Františka I.:
Líbe, hladí, objímá, ale neviděl jsem zatím, že by někomu požehnal. Aby ho chránil před vlivem zlého. Aby ho otevřel působení Boží milosti. Nic. Jen lidská láska.

Před řadou let žil a chodil po Brně kapucín - lidé mu říkali "Ovečka Boží" - když na ulici někoho potkal (úplně cizího člověka) řekl: "tady je také ovečka Boží" a požehnal mu. Ten člověk měl víru a vedl duchovní boj.

Jaká ale praxe.Praxe v oblíkání ,klanění, a podobně?Mluvme o praxi evangelizační.Praxi která má za úkol dodržovat Boží zákony a přikázání,nikoli o lidských předpisech a stylech.Pokud máme čekat co bude dál,tak s pokornou mlčenlivosti a ne s s reptáním.Starost o chudé je součástí evangelia.Ježíš se staral o chudé a Písmo je toho plno jak Bůh je na straně těch co strádají,tak jaký humanismus,ale ryze Boží vůle i Boží způsob.Svým způsobem by jste mohly nařknou Ježíše,že se stará o ty neubožejší a nezajímavé.Ale o to tu jde,jednat jako Bůh,což lze v rámci naší voby jednat podle Krista.