☰
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
(použít hymny k volnému výběru)
Nuž, křesťané, radujte se,
vítejte svého Vítěze,
jenž vám kořist mnohou nese.
Pějme aleluja.
Vrací se Pán Kristus z boje,
a již uprostřed vás stoje,
přináší vám zvěst pokoje.
Pějme aleluja.
Mladí, staří, radujte se
a chvalte Krista vítěze.
Buď čest tobě, Boží Synu,
žes odvrátil vinu,
vyvedl ze smrti stínu.
Poslyšte, ó lidé milí,
k jakému Bůh míří cíli,
abychom spaseni byli.
Pějme aleluja.
Život aby navrátil nám,
který ztracen byl v ráji tam,
pramen jeho otevřel sám.
Pějme aleluja.
Poslal Syna jediného,
Beránka to nevinného,
pro vinné aby byl vydán,
od nich na smrt poslán,
a tak za hřích obětován.
Ó přesladký Ježíši náš,
život věčný v sobě ty máš
a svým věřícím jej vléváš.
Pějme aleluja.
Dej, ať i my vždy jsme tvoji,
posilni nás v každém boji,
mocí tvou ať duch náš stojí.
Pějme aleluja.
Od hříchů osvobozeni,
v spravedlnost uvedeni,
dej, ať vždycky s ochotností
žijem v tvé milosti,
pak nás přijmeš do radosti.
ŽALMY
(zobrazit Sláva Otci)1. ant. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat. Aleluja.
1Nehněvej se na ty, kdo konají zlo, *
nezáviď těm, kdo páchají nepravost,
2vždyť zvadnou rychle jako tráva, *
jako zelená bylina uschnou.
3Doufej v Hospodina a čiň dobro, *
pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu.
4Raduj se v Hospodinu *
a dá ti, po čem touží tvé srdce.
5Hospodinu svěř svůj osud, *
v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
6Tvé spravedlnosti dá vzejít jako světlu, *
tvému právu jak polednímu jasu.
7Spočiň v Hospodinu a důvěřuj v něho! †
Nezlob se na toho, kdo má v životě štěstí *
a při tom strojí úklady.
8Přestaň se hněvat a zanech zlosti, *
nepohoršuj se, to vede jen k zlému.
9Neboť zločinci budou vyhlazeni, *
kdo však doufají v Hospodina, budou vlastnit zemi.
10Ještě chvíli – a bezbožník zmizí, *
nadarmo se budeš pídit po jeho stopě.
11Pokorní však budou vlastnit zemi, *
budou se těšit z hlubokého klidu.
Ant. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat. Aleluja.
2. ant. Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé. Aleluja.
12Bezbožník strojí úklady spravedlivému, *
skřípá proti němu zuby.
13Pán se mu však směje, *
vidí, že se blíží jeho den.
14Bezbožní tasí meč, napínají svůj luk, †
aby skláli chudáka a ubožáka, *
aby povraždili ty, kdo žijí správně.
15Meč jim však vnikne do vlastního srdce *
a jejich luky se zlámou.
16Lepší je troška, kterou má spravedlivý, *
než velké bohatství bezbožníků,
17neboť ramena bezbožníků budou zpřerážena, *
ale spravedlivé Hospodin podpírá.
18Hospodin pečuje o život bezúhonných, *
dědictví jejich přetrvá věky.
19Nebudou zahanbeni v dobách neštěstí, *
nasytí se ve dnech hladu.
20Ano, bezbožníci zhynou, †
nepřátelé Hospodinovi zajdou jako květ luhů, *
vyvanou jako dým.
21Bezbožník si půjčuje, ale nesplácí, *
spravedlivý se však ustrne a rozdává.
22Ti, kterým Bůh žehná, vlastnit budou zemi, *
ti, kterým zlořečí, zhynou.
23Hospodin dává krokům člověka sílu, *
má zalíbení v jeho životní cestě.
24Jestliže padne, nezůstane ležet, *
protože mu Hospodin podpírá ruku.
25Byl jsem chlapec, a už jsem stařec, †
ale neviděl jsem, že by spravedlivý byl opuštěn, *
že by jeho děti žebraly o chléb.
26Pokaždé se ustrne a půjčí, *
za to na jeho dětech spočine požehnání.
27Chraň se zlého a čiň dobré, *
a přežiješ věky,
28neboť Hospodin miluje spravedlnost, *
neopouští svoje zbožné.
Zločinci však zajdou, *
potomstvo bezbožníků bude vyhlazeno.
29Spravedliví budou vlastnit zemi, *
budou ji obývat věčně.
Ant. Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé. Aleluja.
3. ant. Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty. Aleluja.
30Ústa spravedlivého mluví moudře, *
jeho jazyk hovoří, co je správné.
31Boží zákon mu ovládá srdce, *
proto nevrávorají jeho kroky.
32Bezbožník číhá na spravedlivého, *
snaží se ho zabít.
33Hospodin však mu ho neponechá v moci, *
nedá ho odsoudit, až bude souzen.
34Doufej v Hospodina *
a drž se jeho cesty,
povýší tě, abys vlastnil zemi, *
s radostí uzříš zkázu bezbožníků.
35Viděl jsem zpupného bezbožníka, *
vypínal se jako košatý cedr.
36Přešel jsem – a hle, už ho nebylo, *
hledal jsem ho – a nenašel.
37Všimni si člověka bezúhonného, pozoruj poctivého: *
vždyť budoucnost patří pokojným lidem.
38Hříšníci však budou všichni zničeni, *
vyhlazeno bude potomstvo bezbožníků.
39Ale spravedlivým přichází spása od Hospodina, *
v dobách tísně je jim útočištěm.
40Hospodin jim pomáhá a je vysvobozuje, †
bezbožníků je zbavuje a chrání je, *
protože se k němu utíkají.
Ant. Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty. Aleluja.
Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, aleluja,
Smrt nad ním už nemá vládu, aleluja.
(skrýt plné znění krátkých zpěvů)
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Jana
Kdo koná, co chce Bůh, zůstává navěky
12Píšu vám, milé děti, protože vám byly odpuštěny hříchy pro Ježíšovo jméno. 13Píšu vám, otcové, protože jste poznali toho, který je od počátku. Píšu vám, mládeži, protože jste přemohli zlého ducha. 14Napsal jsem vám, děti, protože jste poznaly Otce. Napsal jsem vám, otcové, protože jste poznali toho, který je od počátku. Napsal jsem vám, mládeži, protože jste silní a Boží slovo zůstává ve vás a protože jste přemohli zlého ducha.
15Nemilujte svět, ani to, co je ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska. 16Vždyť všechno, co je ve světě: žádost těla, žádost očí a honosný způsob života, není z Otce, ale ze světa. 17Svět však pomíjí a s ním i jeho žádost. Kdo však koná, co chce Bůh, zůstává navěky.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Svět pomíjí a s ním i jeho žádost. * Kdo však koná, co chce Bůh, zůstává navěky, aleluja.
Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska. * Kdo však koná, co chce Bůh, zůstává navěky, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z komentáře svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, k Janovu evangeliu
(Lib. 11,11: PG 74,559-562)
Kristus je tmelem jednoty
Že docházíme i tělesné jednoty s Kristem, jestliže máme účast na jeho svatém těle, to dosvědčuje Pavel, když mluví o tajemství Boží lásky: V dřívějších pokoleních to lidé nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista.1
Jestliže však v Kristu patříme všichni k jednomu tělu, tvoříme toto jedno tělo nejen my vespolek, ale především s ním, neboť on v nás přebývá svým tělem. Proč tedy nejsme všichni v jednotě naprosto zjevně jak mezi sebou navzájem, tak v Kristu? Vždyť Kristus, Bůh i člověk zároveň, je tmelem jednoty.
Budeme-li postupovat stejně, pokud jde o jednotu duchovní, budeme moci zajisté znovu říci, že když jsme přijali všichni jednoho a téhož ducha, totiž Ducha Svatého, jsme určitým způsobem propojeni jak mezi sebou, tak s Bohem. Ačkoli jsme totiž množstvím jednotlivců a každého z nás Kristus zvlášť naplňuje Duchem Otcovým i svým, je to přece jeden a nedělitelný Duch a ten nás všechny, ačkoli jsme navzájem rozdílní a existujeme samostatně, spojuje sebou samým v jednotu, takže si uvědomujeme, že v Duchu Svatém jsme všichni jakoby jedno.
Tedy stejně jako moc Kristova svatého těla vytváří z těch, v nichž přebývá, jediné tělo, tak také podle mého soudu jediný nedílný Boží Duch, který v nás bydlí, nutně všechny spojuje v duchovní jednotu.
Proto nám svatý Pavel opětovně klade na srdce: Snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.2 Žije-li v nás jeden Duch, pak v nás přebývá také jediný Otec všech, Bůh, a skrze Syna přivádí všechny, kdo mají účast na Duchu, k jednotě se sebou samým a k jednotě vzájemné.
Že účastí na Duchu Svatém s ním tvoříme jednotu, je z toho určitě zřejmé. Jestliže se totiž zřekneme nadvlády smyslů a jednou provždy se podřídíme zákonům ducha, bude přece všem zcela jasné, že když jsme se vlastně zřekli svého vlastního života a spojil se s námi Svatý Duch, nabyli jsme také nebeské podoby a jako bychom byli přetvořeni v jiné bytí a získali právo nazývat se již nejenom lidmi, ale i syny Božími a lidmi nebeskými, protože jsme se stali účastnými Boží přirozenosti.3
Všichni jsme tedy jedno – v Otci, Synu a Duchu Svatém; říkám jedno, protože jsme ve stejné situaci, jedno, protože nás všechny utváří Boží láska, protože máme podíl na Kristově svatém těle a účast na jednom Svatém Duchu.
1 Ef 3,5-6. 2 Ef 4,3-6. 3 Srov. 2 Petr 1,4.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. 1 Kor 10,17; Ef 4,4
Je to jeden chléb, a proto my – i když je nás mnoho – tvoříme jedno tělo, * neboť všichni máme účast na jednom chlebě a na jednom kalichu, aleluja.
Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro. * Neboť všichni máme účast na jednom chlebě a na jednom kalichu, aleluja.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys obnovil svůj lid, abychom se mohli znovu radovat, že jsme tvými syny; dej, ať v nás velikonoční radost stále trvá, abychom s pevnou nadějí očekávali slávu vzkříšení. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
(zobrazit zakončení)Text © Česká biskupská konference, 2018
breviar.cz © 1999-2024 Juraj Vidéky