Petice proti ideologizaci nových Rámcových vzdělávacích programů
Upozorňuji na internetovou peticci proti ideologizaci nových RVP. Já jsem ji již podepsal a všem čtenářům vřele doporučuji totéž. Postavme se proti Bekově progresivistické agendě.
Ignác Pospíšil
Mezinárodní kampaň za úplnou svobodu tradiční liturgie
Být v roce 2024 katolíkem není jednoduché. Masivní dechristianizace Západu pokračuje v takové míře, že se zdá, že katolictví mizí z veřejného prostoru. Jinde nepřestává růst počet křesťanů pronásledovaných za svou víru. Církev se navíc zdá být postižena vnitřní krizí, která se projevuje ústupem od praktikování víry, úbytkem kněžských a řeholních povolání, snižováním počtu udělených svátostí a dokonce sváry mezi kněžími, biskupy či kardinály, které by byly v minulosti nemyslitelné. K prvkům, které mohou přispět k vnitřní obrodě Církve a k obnově její misijní horlivosti patří především důstojné a svaté slavení její liturgie, jemuž může mocně napomáhat příklad a přítomnost tradiční římské liturgie.
Přes všechny pokusy docílit toho, aby zmizela, zejména za současného pontifikátu, tato mše svatá nadále žije, šíří se a posvěcuje křesťanský lid, který k ní má přístup. Nese evidentní plody zbožnosti a nárůstu povolání a konverzí. Přitahuje mladé lidi, je zdrojem mnoha vzkvétajících děl, zejména ve školství, a doprovází ji solidní katecheze. Nikdo nemůže popřít, že je nástrojem zachování a předávání víry a náboženské praxe v prostředí, kde víra slábne a věřící odcházejí. Tato mše svatá se díky svému úctyhodnému stáří může také chlubit tím, že posvěcovala duše po staletí. Mezi jinými živými silami, které se v Církvi dosud projevují, ta, jež představuje tento bohoslužebný život, přitahuje pozornost svou strukturou, kterou jí dává nepřerušený lex orandi.
Vyšebrodský klášter hledá zaměstnance
Vyšebrodský klášter hledá zaměstnance. K dispozici jsou tři místa – jedno stálé (kuchař v klášterní kuchyni) a dvě sezóní pro letošní sezónu květen-září (jednak pokladnice a organizátorka prohlídek v jedné osobě, jednak pracovnici do klášterní kavárny). Podrobnosti ZDE.
Aktualizace: Místo pracovnice do klášterní kavárny je již obsazeno.
Zločin tiché modlitby
Byly doby, kdy jsme si mysleli, že některé svobody jsou v našem civilizačním okruhu vybojovány jednou pro vždy, třeba svoboda projevu nebo vyznání, ale to jsme byli naivní a nechápali, že svoboda není samozřejmost, že je třeba o ni v každé generaci svést nový zápas. Jedním z testovacích polygonů svobod se stala v posledních letech Velká Británie.
A to prosím nechci psát o skotském zákazu hate speech, tomu se věnují jiní, a je dobře, že ho podrobují kritice, protože potírání nenávistných projevů je trojský kůň cenzury.
Mě zaujalo něco jiného: postáváním na chodníku si na britských ostrovech koledujete o zatčení. Protože kriminálního jednání se podle britské policie nedopustíte už jen slovně, ale také myšlenkou.
Význam změn v liturgii Svatého týdne z roku 1955
Portál OnePeterFive se v nedávné době v několika článcích pokusil o sondu do krize Církve v době před druhým vatikánským koncilem a o zkoumání kořenů mnoha problémů na koncilu i po něm, které sahají až do 19. století. Články zdůrazňovaly boj s klerikalismem 19. století (https://onepeterfive.com/what-is-the-false-spirit-of-vatican-one/ ) pomocí nauky o dvou mečích (https://onepeterfive.com/category/two-swords/) a odporování hyperüberultramontanismu (https://onepeterfive.com/category/ultramontanism-spirit-of-vatican-i/) – což je jen odrůda klerikalismu – tradiční naukou o papežství. Katastrofa Novus ordo je výsledkem toho, co se dělo před druhým vatikánským koncilem. To je důvod, proč na liturgii Svatého týdne před rokem 1955 záleží.
Dr. Kwasniewski ve svém novém monumentálním díle o římském ritu (The Once and Future of the Roman Rite: Returning to the Traditional Latin Liturgy after Seventy Years of Exile) shrnuje léta svého zaníceného liturgického výzkumu takto:
„Katolíci hledající tradici už několik desetiletí upřednostňují návrat k Missale romanum z roku 1962 a s ním spojeným liturgickým knihám z doby před lavinou změn, které následovaly po koncilu. Tyto liturgické knihy však spadají přímo doprostřed období zrychlujících se mutací, které již předtím tvrdě udeřily na jádro tridentského dědictví: nová velikonoční vigilie v roce 1951, nový Svatý týden v roce 1955, nové rubriky z roku 1960 a tak dále. To všechno byly prozatímní projekty připravující „totální rekonstrukci“ neboli instauratio magna (použijeme-li sousloví filosofa Francise Bacona), k níž došlo v deseti letech po vydání [koncilové konstituce o liturgii] Sacrosanctum Concilium z roku 1963. V době chaosu byl misál z roku 1962 ,pevnou skálouʼ, jak ho kdysi nazval Michael Davies, ale také ostrovem, na němž není možno kempovat nastálo.“
Kardinál Sarah je „velmi hrdý“ na africké biskupy za to, že odmítli žehnání homosexuálním dvojicím
Kardinál Robert Sarah, bývalý prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, řekl, že je velmi hrdý na to, že afričtí biskupové naprosto odmítli kontroverzní vatikánský dokument Fiducia supplicans, který navrhuje kněžská požehnání párům v neregulérních situacích a homosexuálním dvojicím.
„Myslím, že Fiducia supplicans se setkala s reakcí afrických biskupů – velice jasnou,“ uvedl Sarah. Zdůraznil, že dokument nemá žádnou oporu v Písmu, a pokračoval: „A nejen afričtí biskupové, ale i mnozí v Evropě, v Kazachstánu, v Polsku ho odmítli, protože nemá žádný biblický ani teologický základ.“
„Byl jsem velmi hrdý, když jsem se dozvěděl, že afričtí biskupové tento text naprosto odmítli, i mnoho dalších, dokonce v Brazílii, a tak mi připadá nemožné ho akceptovat,“ uzavřel kardinál Sarah. Tyto komentáře pronesl 23. února na Východoafrické katolické univerzitě v Nairobi v rámci sekce otázek a odpovědí na teologickém sympóziu. Cílem konference, kterou pořádala katedra dogmatiky, bylo objasnit Kristovo misijní poslání v náboženském, kulturním a společenském kontextu dnešní Afriky. Sarah, věrný obhájce katolického pravověří v nauce i ve svátostné disciplíně, byl hlavním řečníkem. Sympózium přilákalo v průběhu dvou dnů nejméně 700 účastníků. Mnohé z nich sem z celé východní Afriky přivedla přítomnost kardinála Saraha a arcibiskupů z Nairobi a Kisumu.
Úvod k novéně
Začínáme devítiměsíční novénu k Panně Marii Guadalupské.
Panna Maria Guadalupská se poprvé zjevila svatému Juanu Diegovi v sobotu 9. prosince 1531 ráno těsně před svítáním. Třebaže Juan Diego bydlel v Cuauhtitlánu, jeho duchovním domovem bylo Tlatelolco, místo, kde byl pokřtěn a kde se dále vzdělával v katolické víře. Panna Maria poctila svým zjevením a vybrala si za posla prostého křesťana, který se snažil prohloubit si poznání víry tím, že se dával poučovat knězem, v němž poznával obraz Krista žijícího pro nás v Církvi.
Když k němu Panna Maria začala hovořit, ihned prohlásila pravdu o tom, kdo je, o svém vztahu k Bohu, o tom, že je Matkou vtěleného Boha Syna, a o svém vztahu ke všem křesťanům. Řekla: „Věz, věz s jistotou, můj nejdražší a nejmladší synu, že já jsem vskutku vždy dokonalá, svatá Panna Maria, která má čest být Matkou jediného pravého Boha, pro něhož všichni žijeme, Stvořitele lidí, Pána všeho, co je kolem nás, a všeho, co je nám blízké, Pána nebe, Pána země“ (Nican Mopohua, č. 26).
Pro Pannu Marii je v jejím vztahu k Juanu Diegovi, jenž s ní měl spolupracovat jako její posel, na prvním místě pravda o tom, že je panenskou Matkou vtěleného Boha Syna, který je Králem nebe a země a který jediný je naší spásou.
Prvním poučením, které nám dává Panna Maria Guadalupská, aby nás připravila na dnešní vážnou krizi, je neoddělitelná jednota pravdy a lásky. Nemůžeme skutečně milovat druhého člověka, pokud ignorujeme či zrazujeme pravdu, která musí formovat každý vztah. Základním přístupem ke krizi rodiny, společnosti i Církve je znát pravdu a s láskou ji praktikovat.
Raymond Leo kardinál Burke
Modlitba k devítiměsíční novéně k Panně Marii Guadalups
(Modlí se denně po celou dobu novény od 12. března do 12. prosince 2024.)
Panenská Matko Boží, utíkáme se pod Tvou ochranu a prosíme o Tvou přímluvu proti temnotě a hříchu, které stále více zahalují svět a ohrožují Církev. Tvůj Syn, náš Pán Ježíš Kristus nám Tě dal za matku, když umíral na kříži pro naši spásu. Také v roce 1531, když nás sužovala temnota a hřích, Tě poslal na Tepeyac jako Pannu Marii Guadalupskou, abys nás vedla k Němu, který jediný je naším světlem a spásou.
Skrze Tvá zjevení na Tepeyaku a Tvou trvalou přítomnost mezi námi na zázračném plášti Tvého posla, svatého Juana Diega, se k víře v Tvého božského Syna obrátily miliony duší. Touto novénou a svým zasvěcením Tobě pokorně prosíme o Tvou přímluvu za každodenní obrácení našeho života k Němu a za obrácení dalších milionů těch, kdo v Něho dosud nevěří. Veď nás v našich domovech i v našem národě k Tomu, který jediný vítězí nad hříchem a temnotou v nás i ve světě.
Spoj naše srdce se svým Srdcem Neposkvrněným, aby nalezla svůj pravý a trvalý domov v Nejsvětějším Srdci Ježíšovu. Veď nás stále na naší životní pouti do věčného domova u Něho. Kéž naše srdce spolu s Tvým Srdcem vždy důvěřují v Boží zaslíbení spásy, v Jeho neselhávající milosrdenství vůči všem, kteří se k Němu obrátí s pokorným a kajícím srdcem. Panno Maria Guadalupská, veď skrze tuto novénu a naše zasvěcení Tobě všechny duše v Americe a na celém světě ke svému božskému Synu, v jehož jménu o to prosíme. Amen.
Raymond Leo kardinál Burke
Zdroj:
Nelze vyhánět ďábla belzebubem!
Již po několikáté mi přišlo z konzervativně katolického prostředí video, kde nějaký švýcarský historik Ganser vypočítává všechny zločinné intervence USA po II. světové válce ve světě. Začíná tím, že CIA zmanipulovala už italské volby r. 1948, pokračuje korejskou a vietnamskou válkou, kubánskou krizí a končí nynější americkou podporou Ukrajiny proti Rusku.
Samozřejmě nejsem obdivovatelem USA. Velmi dobře vím, že nikdy nebyly „hodným strýčkem Samem“, jak si je za komunistické éry někteří naši odpůrci režimu idealizovali. Vždycky sledovaly své velmocenské zájmy bez ohledu na prosté bezbranné a nevinné lidi. Ještě horší je však jejich ideologie, potažmo vůbec ideologie tzv. demokracie a liberalismu, která je očividně protikřesťanská a v příkrém rozporu s morálními hodnotami katolické nauky, jak magisterium Církve skrze dokumenty papežů od bl. Pia IX. až po Pia XII. neustále hlásalo. Po válce to nebylo ještě až tak zřejmé, teď ale už naprosto jasně v souvislosti s legálními vraždami nenarozených dětí v celém západním světě, které byly nejnověji ve Francii přímo parlamentem prohlášeny ústavním „právem ženy“. V USA a v dalších tzv. demokratických zemích jsou též zákonem kodifikována „práva“ homosexuálů a leseb až k úrovni tzv. manželství, jsou propagovány pornografie a už od útlého dětského věku tzv. sexuální výchova, postupně čím dál víc zemí legalizuje také eutanazii. Zastánci autentické morálky a obránci nenarozeného života jsou vyhazováni z práce a zavíráni do vězení, proto USA – a potažmo svět tzv. demokracie vůbec – nemohou být naším vzorem k následování, naopak katolík musí jejich zásady kategoricky odmítnout.
Je možno hlásit děti na Setkání katolických dětí 2024
Je možno hlásit své ratolesti na Setkání katolických dětí 2024, které pořádají rodina Krutských a FSSP na Vyšebrodsku ve dnech 4.-14. 8. 2024.
Setkání rozdělené na dívčí a chlapecký tábor je určeno pro děti ve věku 8-13 let, cena je 2600,- za první, 2400,- za druhé a 2200,– za třetí a každé další dítě z rodiny. V odůvodněných případech lze cenu upravit, zejména u velkých rodin.
Setkání je naplněné hrami, soutěžením, učením se tábornických dovedností, katechezemi a modlitbami, každý den je k dispozici Mše svatá dle misálu z roku 1962.
