Je to blbost celé. Lásku možeš preukazat aj tak, že sa len tvariš že sis upil kavy, potom to odneseš ona nemusi videt kolko toho zostalo a na chleba proste "nemáš chuť". Tým je "láska" demonštrovaná.

Ešte väčšou láskou potom , je ukázat dotyčnej, že dávat ludom takéto skúšky je proste nesprávne a trebars jej kludne povedat: Pani ale to nesmiete, viete že ste chorá. Nerobte to.

To já Zině rozumím.Když mi loni umíral táta, moc k sobě nikoho nepustil.Zpočátku to bylo nepříjemné, ale rukavice jsem si na něho nebrala.Také si připomínám reakci Ježíše, který byl soucitný ke krvácející ženě, která se ho dotkla a podle zákona by neměla.Rukavice taky dřív neměli a ošetřovali lidi s leprou, postižené morem.Musela jsem ošetřit nejednoho nemocného, ale rukavice si beru jen v zahrádce nebo při takové práci.Je mi fuk, co si pomyslíte.Pán Bůh mě zatím ušetřil nemocí a když se pak umyju, nemohu nic přenést.Psychicky to nemocnému nepřidá, když mu dám najevo, že se ho štítím.

alino, tulaku, tak to vas teda uprimne lutujem za take priklady životne.

niekto vas požiada, aby ste po nom dojedli a vy to s radostou urobite .

Jakože ste niekomu "pomohli zjest", ano? No super.

Zdravie zina si maš povinnost chranit a nevystavovat sa zbytočne rizikam.

Nemocný, ktorý má infekčné ochorenie a toto rozširuje, tak to je trestný čin. Može sa stat, že podlahne uchylke infikovat iných alebo ich nejak skušat.

Skutočne v tom nevidim nič hrdinského, to mi prepač. To je uplne zvratene cele. Človek ma pomahat a nie nechat sa vydierat uchylnymi chorymi.

alino 1.6.2013 09:10:53
Odkial čerpá monk? Stačí jen činit dobro?

Nič ti neodpoviem monk, lebo ty tiež neodpovedáš.

Je to opravdu záhadné a docela složité. Ale každému by mělo stačit, co je v Písmu svatém.
No, ale kdyžtak ještě pro lepší porozumnění (i když to moc nevysvětluje):

bl. A. K. Emmerichová:
Zjevení nebylo světlé, nýbrž podobné člověku, který v bílém rouše stojí ve stínu. Magdaléna ihned odpověděla: “Pane, vzal-lis ho ty, pověz mi, kam jsi ho položil! Půjdu k němu a vezmu si ho!” Pak se opět ohlížela po zemi, není-li snad položen někde blízko. I řekl jí Pán svým obvyklým hlasem: “Maria!” Ona, poznavši hlas a zapomínajíc na ukřižování, smrt a pohřeb, zvolala, jako by dosud žil: “Rabbuni!”, to je Mistře! Padla před ním na kolena, vztáhla paže, jako by mu chtěla obejmout nohy. Ježíš však pozvedl odmítavě ruku a řekl: “Nedotýkej se mne, neboť jsem ještě nevstoupil ke svému Otci! Běž však k mým bratřím a řekni jim: Odcházím k Otci svému a Otci vašemu, k Bohu svému a k Bohu vašemu.” Potom Pán zmizel.
Tu se Magdaléna vzchopila a běžela, jako by to všechno byl jen sen, ještě jednou ke hrobu, kde opět viděla anděly a prázdné roušky. Nyní, ujištěna o zázraku, spěchala za svými průvodkyněmi.

Teď to čtu Benediktova kniha Úvod do křesťanství.Písmo nezná pojem tělo bez duše a duší též se rozumí celého člověka.Po smrti opouštíme prostor bios a vstupujeme do prostoru zoe.O druhé smrti píše, že spočívá v uzavřenosti z naší vůle.Taky píše: svět, nebe, peklo tzn. kosmos nejsou tři kosmická poschodí, ale tři dimenze bytí.Nad tím jsem taky přemýšlela, jestli v tom nebude nějaká záhada, ale už, že staví vedle sebe svět a nebe a peklo, tak usuzuju, že svět je ohraničené místo a tak i nebe nebo peklo.Kněz mě jednou opravil, že vesmír není nekonečný, že by to byl sám Pán Bůh.Takže myslím, že jde o ohraničené prostory.Tomu se nesměju, že někde navrtali peklo.Jsou místa, která vyvolávala obavy už ve starověku.Tady kousek je Blaník a tam prý i Hitler dělal průzkumy.I kolem Čertova jezera se mluvilo o podivných věcech.Nerozumím tomu, nevyhledávám to, ale neposmívám se tomu.

Vzpoměl jsem si na knihu sv.Františka Saleského " Úvod do zbožného života " a přepsal jsem dvě kapitoly o rozjímání o pekle a ráji.Přestože jsme nohama na zemi,tak si myslím,že je potřebné a dobré být srdcem v nebi.A při tomto rozjímání si můžeme to své srdíčko aspoň maličko přiblížit k Bohu,k jeho vznešenému srdci,které je nám blíž a blíž s pomocí Ducha svatého, který nám dává zakusit boží blízkost už zde na zemi a dává nám pravý obraz našeho Stvořitele.Chvála Bohu :)

ROZJÍMÁNÍ VII
O PEKLE
PŘÍPRAVA

1.Vžij se do Boží přítomnosti.
2.Pokoř se a popros Boha o pomoc.
3.Představ si jakési temné město,hořící od síry a smrduté smůly,plné obyvatel,kteří se odtud nemohou dostat.

ÚVAHY

1.Zavržení jsou v pekelné propasti jako v tomto nešťastném městě.Trpí nevýslovná muka všemi svými smysly a všemi části těla,protože tak jako užívali všech smyslů a částí těla k hřešení,tak také budou všemi smysly a všemi částmi těla trpět tresty,jež jsou za hříchy stanoveny:oči budou za své pochybené a špatné pohledy trestány pohledem na ďábly a peklo;uši za své zalíbení v nemravných řečech neuslyší nikdy nic jiného než zoufalé nářky a sténání atd.
2.Kromě těchto muk tam jsou ještě větší,totiž to,že přišli o Boží slávu:ztratili ji a už nikdy ji neuvidí.A jestliže Abšalómovi připadalo,že nevidět milou tvář svého otce Davida je horší než žít ve vyhnanství,pak,ó Bože,jaký zármutek musí být,ztratí-li někdo nyvždy pohled na tvou laskavou a milou tvář!
3.Uvažuj především o tom,že toto utrpení je věčné.Právě tím se stává peklo nesnesitelným.Jestliže už jen blecha v uchu,jestliže i malá horečka nám prodlužuje krátkou noc k nepřečkání,jak teprve hrozná bude noc věčnosti s tolika trápeními! Z této věčnosti se rodí věčné zoufalství,rouhání a zuřivost bez konce.

HNUTÍ MYSLI A PŘEDSEVZETÍ

1.Naplň svou duši hrůzou ze slov Izajášových:Ó má duše,mohla bys " pobývat u sžírajícího ohně?Kdo z nás může pobývat u věčného žáru? "(Iz 33,14) Chceš snad opravdu opustit svého Boha navždy?
2.Vyznej,že jsi to již kolikrát zasloužila! Nuže,od nynéjška chci jít opačnou cestou;proč bych měla sestupovat do té propasti?
3.Budu tedy usilovat tím a tím způsobem (...),abych se vyhnula hříchu,protože jedině on mi může způsobit tuto věčnou smrt.

Děkuj,obětuj,pros.

ROZJÍMÁNÍ VIII
O RÁJI
PŘÍPRAVA

1.Vžij se do Boží přítomnosti.
2.Vzývej Boha.

ÚVAHY

1.Představ si krásnou noc,dýšící klidem,a uvažuj o tom,jaké blaho působí pohled na nebe s tolika a tak rozmanitými hvězdami.Nyní k této nádheře připoj nádheru skvělého dne - ale tak,aby sluneční jas nijak nebránil zřetelně vidět hvězdy i měsíc.A pak si můžeš směle říci,že všechna tato krása dohromady není ničím proti znamenitosti toho velkého ráje.Ach,jak žádoucí a přívětivé je toto místo;jak drahocenné je toto sídlo!
2.Uvažuj o vznešenosti,kráse a početnosti obyvatelů tohoto šťastného kraje:jsou tu miliony miliony andělů,cherubínů a serafínů,zástupy apoštolů,mučedníků,vyznavačů,panen a svatých žen.To množství nelze spočítat.A jak je toto společenství šťastné! I ten nejnepatrnější ze všech je na pohled krásnější než celý svět - jaké teprve to bude vidět je všechny po hromadě! A jak jsou šťastní,Bože! Stále zpívají lahodný zpěv věčné lásky,stále jsou veselí,vzájemně se nevýslovně oblažují a žijí útěchou ze šťastné a nerozlučné společnosti.
3.Uvažuj konečně o tom,jakým darem pro ně jsi,že mají Boha,on že je navždy obdarovává svým dobrotivým pohlede,a tak jim do srdcí vlévá přímo propastnou rozkoš.A jaké blaho být trvale sjednocen se svým původcem! Jsou tu jako šťastní ptáci,bez konce poletující a prozpěvující v ovzduší božství,jež je ze všech stran obklopuje neuvěřitelnými slastmi.Každý zde o závod a bez závisti pěje chvály Stvořiteli: Navždy buď veleben,náš milý a svrchovaný Stvořiteli a Spasiteli,za to že jsi na nás tak hodný a štědře nám dáváš sdílet svou slávu! A naopak,Bůh udílí své věčné žehnání všem svatým: Na věky buďte požehnáni,říká,moji milí tvorové,za to,že jste mi sloužili! S velikou láskou a celým srdcem mne nyní chválíte na věky.

HNUTÍ MYSLI A PŘEDSEVZETÍ

1.Obdivuj a chval tuto nebeskou vlast: Ó jak jsi krásný,můj milý Jeruzaléme! Jak šťastni jsou tvoji obyvatelé!
2.Vytkni svému srdci,že až doposud bylo tak málo vytrvalé a tolik se odchýlilo od cesty k tomuto slavnému obydlí: Proč jsem se tolik vzdálila od svého svrchovaného blaha?Ach,já bídná! Pro tyto tak mrzké a lehkomyslné rozkoše jsem tisíckrát a tisíckrát opustila slasti věčné a nekonečné! Kam jsem dala rozum,že tak žádoucími dobry jsem opovrhla,ale po opovrženíhodných marnostech jsem dychtila?
3.Přeci jen vzbuď mocnou touhu po tomto tak rozkošném příbytku: Ó,můj dobrotivý a svrchovaný Pane,když se ti zalíbilo přivádět mne opět na své cesty,už nikdy,nikdy se neobrátím zpátky! Pojďme,má milá duše,pojďme do tohoto místa nekonečného oddychu;směřujeme k této požehnané,nám zaslíbené zemi! Co ještě děláme v tomto Egyptě?
4.Odřeknu si tedy to a to (...),protože mě to odvádí ze zvolené cesty nebo mě to zdržuje.
5.A budu dělat to a to (...),protože mě to k této cestě vede.

Děkuj,obětuj,pros.