Jahve znamená Jestvujúci. Ješua znamená Boh je spása, alebo Boh spasí. Adonai znamená Pán.

Slovo Jahve

Slovo Jahve se nám zachovalo jako tetragrammaton (jod - he - vav - he: JHVH) bez samohlásek. Hebrejská slova do 5. stol. před Kristem neužívala psaných samohlásek. Při čtení se samohlásky doplňovaly podle tradice, která byla živá, poněvadž od časů Ezdráše, od roku 450 před Kristem, se Písmo svaté čítalo v synagogách. Tak bylo také vyslovení jména Jahve podáváno tradicí od hory Chorébu. Masoreté, židovští učenci, teprve od 6. století začali u slov užívat psané samohlásky podle dosavadního ústního podání zvaného masora. U jména Jahve si z úcty netroufali samohlásky připisovat, poněvadž jméno Jahve se nevyslovovalo, ale dávali k němu samohlásky ze slova, které se za ně náhradou vyslovovalo, a tím bylo slovo Adonaj - „můj Pán". Předcházelo-li slovo Adonaj v textu již před jménem Jahve, vkládali do slova Jahve samohlásky ze slova Elohim. Tak vzniklo falešné čtení Jehova, které ve 13. století zavedl Raymund Martinus a které přijal i Luther a jež se pak vlivem protestantismu rozšiřovalo. Jiná čtení slova Jahve jsou jen dialektická. Tak u Samaritánů se užívalo slova Jabe (viz Theodoret, Quaestio 15 in Exodum) a v egyptské diaspoře podle Klementa Alexandrijského se mezi pohany užívalo židovské pojmenování upravené na Jaoue. V jednom egyptském papyru čteme následující zaříkací pohanskou formuli (viz Goodwin, Fragment of a grecoegyptian Work upon Magie, str. 21): „Volám k tobě, jenž jsi stvořil zemi a kosti a všechna těla i všechny duchy, jenž jsi založil moře a jenž třeseš nebesy, jenž jsi rozdělil tmu a světlo, oko světa, Jaouei, slyš můj hlas! Volám k tobě, vládce bohů, vysoko hřmící Zeve, Zeve, králi Adonaji, pane Jaoueé."