2023
„Mějme odvahu skoncovat s rozdělením, které je občas k smíchu,“ vybídl František a rozvedl to: „Kdy tvůj Kristus vstává z mrtvých? A tvůj?“ Papež takto pojmenoval problém loni v listopadu, když ho navštívil patriarcha Asyrské církve Východu Mar Awa III. a oplatil mu tak setkání v iráckém Erbílu v roce 2021. Papež mu poděkoval za ochotu hledat společné datum a řekl, že svou naději spojuje s rokem 2025, kdy si celý křesťanský svět připomene 1700 let od 1. nicejského koncilu, který stanovil slavení Velikonoc po prvním jarním úplňku. Zároveň v tomto roce dojde po osmi letech k časové shodě a západní i východní křesťané oslaví Kristovo zmrtvýchvstání ve stejný den.
Dohoda s Bartolomějem
„S patriarchou Bartolomějem chceme dosáhnout dohody o datu Velikonoc,“ potvrdil František novinářům cestou z Afriky na začátku února. „Papež má ty nejlepší úmysly a myslím si, že nastal okamžik, aby pravoslavná církev i katolíci stanovili společné datum oslav Kristova vzkříšení,“ řekl na podzim cařihradský pravoslavný patriarcha Bartoloměj I. s tím, že v Niceji, dnešním Izniku v západním Turecku, Františka rád uvítá.
- Katolický týdeník

Doufrejme, že se nakonec domluví, datum by měl být podle pravoslavných.

NANEBOVSTÚPENIE PÁNA
Sviatok Nanebovstúpenia Pána sa oslavuje vždy 40 dní po Pasche a patrí medzi veľké Pánove sviatky.
Obsah sviatku tvorí udalosť Kristovho vystúpenia do neba a jej význam nielen pre Ježiša Krista, ale aj pre každého veriaceho človeka.
Pán Ježiš sa totiž vo svojom ľudskom tele vrátil do slávy, akú mal po pravici svojho Otca v nebi. Týmto spôsobom pozdvihol ľudskú prirodzenosť k zbožšteniu a zasadol ako Najvyšší Veľkňaz, ktorý pretrpel ľudskú smrť a vstal z mŕtvych, aby zachránil ľudstvo. Teda oslavuje sa vystúpenie Pána na nebesá a zároveň sa očakáva jeho druhý a slávny príchod.
V prvých troch storočiach neexistuje žiadna zmienka o tomto sviatku. Medzi odborníkmi na liturgiu prevláda názor, že v prvých troch storočiach bol sviatok Pánovho nanebovstúpenia spojený so sviatkom svätej Päťdesiatnice.
V 4. storočí však sviatok sa stáva už všeobecne známym, ba dokonca je na mnohých miestach považovaný za „celospoločenský“ sviatok. Význam sviatku bol ozdobený homíliami sv. Jána Zlatoústeho, sv. Gregora Nysského, sv. Epifána Cyperského, Leva Veľkého a ďalších. V 4. storočí dala cisárovná Helena postaviť chrám ku sviatku Pánovho nanebovstúpenia na Olivovej hore.
Liturgia tohto sviatku má tiež niekoľko zvláštností. Namiesto niektorých častí liturgie (po svätom prijímaní až po samotné prepustenie) sa spieva spev typický spev pre toto obdobie Bože vznes sa nad nebesá…
Viac sa dočítate tu: Nanebovstúpenie Pána | Gréckokatolícka cirkev Humenné

Co čekáš, že ti tady někdo poví, proč se to děje? Bez vědomí Boha nespadne ani vlas na zem.

Abba Antonios, pohleděv ostře v hloubku Božích rozhodnutí, poprosil řka: „Pane, proč někteří umírají po krátkém životě a někteří přestárnou? A proč jsou někteří chudí a jiní bohatí? A proč nespravedliví bohatnou a spravedliví se namáhají?“ Tu přišel k němu hlas řkoucí: Antonii, hleď si sám sebe. Vždyť toto jsou rozhodnutí Boží a není ti (pro potřebu tvé spásy) k užitku, abys je znal.
Svatý Antonín. Když kdysi svatý abba Antónios síd…

Z komentáře svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, k Janovu evangeliu
(Lib. 11,11: PG 74,559-562)
Kristus je tmelem jednoty
Že docházíme i tělesné jednoty s Kristem, jestliže máme účast na jeho svatém těle, to dosvědčuje Pavel, když mluví o tajemství Boží lásky: V dřívějších pokoleních to lidé nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista.1
Jestliže však v Kristu patříme všichni k jednomu tělu, tvoříme toto jedno tělo nejen my vespolek, ale především s ním, neboť on v nás přebývá svým tělem. Proč tedy nejsme všichni v jednotě naprosto zjevně jak mezi sebou navzájem, tak v Kristu? Vždyť Kristus, Bůh i člověk zároveň, je tmelem jednoty.
Budeme-li postupovat stejně, pokud jde o jednotu duchovní, budeme moci zajisté znovu říci, že když jsme přijali všichni jednoho a téhož ducha, totiž Ducha Svatého, jsme určitým způsobem propojeni jak mezi sebou, tak s Bohem. Ačkoli jsme totiž množstvím jednotlivců a každého z nás Kristus zvlášť naplňuje Duchem Otcovým i svým, je to přece jeden a nedělitelný Duch a ten nás všechny, ačkoli jsme navzájem rozdílní a existujeme samostatně, spojuje sebou samým v jednotu, takže si uvědomujeme, že v Duchu Svatém jsme všichni jakoby jedno.
Tedy stejně jako moc Kristova svatého těla vytváří z těch, v nichž přebývá, jediné tělo, tak také podle mého soudu jediný nedílný Boží Duch, který v nás bydlí, nutně všechny spojuje v duchovní jednotu.
Proto nám svatý Pavel opětovně klade na srdce: Snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.2 Žije-li v nás jeden Duch, pak v nás přebývá také jediný Otec všech, Bůh, a skrze Syna přivádí všechny, kdo mají účast na Duchu, k jednotě se sebou samým a k jednotě vzájemné.
Že účastí na Duchu Svatém s ním tvoříme jednotu, je z toho určitě zřejmé. Jestliže se totiž zřekneme nadvlády smyslů a jednou provždy se podřídíme zákonům ducha, bude přece všem zcela jasné, že když jsme se vlastně zřekli svého vlastního života a spojil se s námi Svatý Duch, nabyli jsme také nebeské podoby a jako bychom byli přetvořeni v jiné bytí a získali právo nazývat se již nejenom lidmi, ale i syny Božími a lidmi nebeskými, protože jsme se stali účastnými Boží přirozenosti.3
Všichni jsme tedy jedno – v Otci, Synu a Duchu Svatém; říkám jedno, protože jsme ve stejné situaci, jedno, protože nás všechny utváří Boží láska, protože máme podíl na Kristově svatém těle a účast na jednom Svatém Duchu.
1 Ef 3,5-6. 2 Ef 4,3-6. 3 Srov. 2 Petr 1,4.

Liturgie hodin = Denní modlitba církve = Breviář

1Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.
2Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha;
3každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě.
4Vy však jste z Boha, děti, a zvítězili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě.
5Oni jsou ze světa; proto z nich mluví svět a svět je slyší.
6My jsme z Boha; kdo zná Boha, slyší nás, kdo není z Boha, neslyší nás. Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha klamu.
7Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná.
8Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.
9V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.
10V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.
11Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.
12Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.
13Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha.
14A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa.
15Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.
16Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.
17V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě.
18Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.
19My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.
20Řekne-li někdo: „Já miluji Boha,“ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.
21A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra.
1 Janův 4